Pravidelné bohoslužby:
Den v týdnu | Čas |
---|---|
Neděle | 09:00 |
Mapa
Historie
Ves Všeradice leží na Podbrdsku v berounském okrese a počet jejích obyvatel se pohybuje mezi 350 – 400 občany. Název Všeradice se poprvé objevuje v listině z roku 1263 jako označení popluží, které Oldřich Zajíc z Valdeka věnoval klášteru augustiniánů u sv. Dobrotivé. Dnešní ves Všeradice však vznikla spojením dvou blízce sousedících vesnic Všeradic a Trnové, přičemž Všeradice se rozkládaly kolem tvrze a pozdějšího zámku a centrum bývalé Trnové je dodnes patrné na tzv. horní návsi. Kostel sv. Bartoloměje byl založen ve Všeradicích a tento název zůstal i názvem spojených vsí. K jejich spojení došlo někdy mezi lety 1805 – 1817.
Kostel ve Všeradicích byl postaven někdy ve 14. století, první známý všeradický farář Předota zemřel v roce 1358. Původní kostel byl postaven ve slohu rustikální gotiky a z jeho podoby se dochovalo profilované ostění bočního vchodu s lomeným obloukem na jižní straně kostela a opěráky přimykající se k presbytáři. Nejstarší dochovaný zvon byl ulit v roce 1497. Druhý zvon pocházel z roku 1531 a byl zrekvírován pro vojenské účely za první světové války.

Poslední známý katolický farář z doby předreformační se jmenoval Jakeš z Nové Plzně a nastoupil do Všeradic v roce 1427. Potom nemáme o obsazení fary žádné zprávy a dá se předpokládat, že faráři, pokud tu nějací vůbec žili, byli příslušníky náboženských směrů, které vyznávala zdejší vrchnost nebo které byly právě dominantní v blízkém Berouně. Kostel se pravděpodobně neopravoval a utrpěl škody za třicetileté války jako celý tento kraj. Až koncem třicetileté války se tehdejší majitelka všeradického panství hraběnka Griselda Vratislavová z Mitrovic roku 1646 ujala obnovy kostela sv. Bartoloměje, který byl asi již tehdy zbarokizován. Novou podobu kostela zachycuje plán židovských obydlí ve Všeradicích z roku 1727.

Stavební práce na kostele a na zámku hraběnku Vratislavovou finančně vyčerpaly a hraběnka byla nucena prodat svůj majetek Zikmundu Markvartovi Tuněchodskému z Poběžovic. Ten mj. v roce 1670 nechal ulít nový zvon svatý Bartoloměj, který, ač poškozený, je možno dnes spatřit v kostele vedle pravého bočního oltáře.
Další stavební změny provedl Josef Vratislav z Mitrovic v roce 1765. Ke kostelu byly souměrně přistaveny oratoř a sakristie a na hřbitově byla asi zřízena kostnice. Interiér kostela obdržel hlavní rysy dnešní podoby za vrchnosti Kauniců a faráře Keberleho (1789 – 1798), kdy byly v rokokovém slohu vyštafírovány postranní oltáře a kazatelna. Venkovní kostelní areál byl dotvořen za faráře Františka Němce (1798 – 1818) stavbou kapliček svatého Jana Nepomuckého a svatého Antonína Paduánského ve svahu nad kostelem. Za faráře Leubnera (1834 – 1844) byl nahrazen obraz svatého Bartoloměje na hlavním oltáři dílem Václava Mánesa, čímž byla vnitřní podoba chrámu v zásadě dotvořena. Původní oltářní obraz je dnes umístěn na kůru kostela.

Kostel byl vážně poškozen v roce 1870, když při velké vichřici na podzim byla z věže smetena její báň a při pádu poškodila i střechu kostela. Věž byla provizorně ukončena nízkou jehlancovou prejzovou střechou a tato podoba kostela je vidět na fotografiích a pohlednicích až do roku 1906, kdy byla kostelní báň obnovena do dnešní podoby. Dva roky předtím byla opravena kostelní střecha a kostel byl vymalován, což byly nadlouho poslední stavební úpravy, které byly na kostele provedeny. Již v roce 1936 poznamenal farář Voldřich do farní kroniky neutěšený stav kostela, ale jistě netušil, že chátrání bude ještě dlouhou dobu pokračovat. Místní faráři se sice snažili obstarat prostředky na nutné opravy, ale co se nepodařilo před válkou, to mělo ještě menší naději na úspěch za války a po válce za komunistického režimu.

Až ve druhé polovině 80. let za faráře P. Jaroslava Šaška se opravila sanktusová věžička nad presbytářem, báň se pokryla měděným plechem a uvnitř chrámu se opravila opadaná omítka. Již v příznivějších poměrech po pádu komunistického režimu byl za faráře P. Karola Laburdy opraven kříž na vrcholu kostelní věže, který se zlomil při vichřici v únoru 1990, v kostele byla položena nová dlažba a byly dodány nové lavice a schody na kůr a ke zvonici. Velkou zásluhu na obnově kostela má paní Miroslava Kokošková, která v roce 1993 založila Nadaci pro záchranu kostela sv. Bartoloměje ve Všeradicích. S pomocí darů občanů, obce Všeradice a přifařených obcí a státních dotací se podařilo položit na kostel novou střechu a celý kostel zvenčí omítnout, uvnitř vymalovat, zhotovit nový krov, střechu a omítku na kostnici a kolem kostela provést odvodnění a terénní úpravy. Dosud se nepodařilo opatřit prostředky na restaurování oltářů napadených červotočem, a přitom působením zubu času a vandalů se objevuje potřeba nových a nových oprav. Péče o kostel je tak nekonečným procesem, jehož zvládnutí již není v silách věřících. Má-li být tento duchovní stánek a historická památka jako dominanta kraje uchována i pro budoucnost, bude třeba neustálé spolupráce věřících i ostatních občanů, obcí a státu při jeho údržbě a obnově.

Z dějin všeradické farnosti je znám jediný případ kněžského povolání. Jednalo se o Antonína Čabouna, který se narodil ve Všeradicích čp. 25 dne 13. července 1804 jako syn krejčího. Na kněze byl vysvěcen 15. března 1834, sloužil jako kaplan v Neumětelích a od roku 1844 jako farář ve svých rodných Všeradicích. V roce 1852 vážně onemocněl a dne 7. března 1855 ve věku 51 let zemřel. Je pochován uprostřed všeradického hřbitova.
Všeradická farnost měla pravděpodobně odjakživa ustálenou rozlohu. Patřili k ní kromě Všeradic a Trnové ještě Drahlovice, Nesvačily, Skuhrov a Vinařice a po svém založení i Podbrdy. Až do roku 1908 patřila k této farnosti i část Hatí, ale toho roku byla přičleněna rozhodnutím konzistoře k liteňské farnosti, kam již patřila zbývající část obce. Podle kostelních inventářů se v roce 1651 začala vést společná křestní, oddací a úmrtní matrika, samostatné matriky pro křty, sňatky a pohřby se začaly vést od roku 1784 jako výsledek josefinských reforem duchovní správy. Před rokem 1651 se naleznou zápisy matričních událostí všeradických farníků v matrikách vedených v Berouně, Karlštejně, Litni, Bezdědicích a Osově.

Při posledním sčítání lidu v roce 2001 se nejvíce občanů prohlásilo za věřící v Nesvačilech – 56,1 % věřících, všichni katolíci. V dalších obcích se v Podbrdech prohlásilo za věřící 28 % občanů, mezi nimi 26,1 % katolíků, ve Všeradicích 22,9 % věřících, mezi nimi 22,4 % katolíků, ve Skuhrově 21,3 % věřících, mezi nimi 14,3 % katolíků, a ve Vinařicích 15,9 % věřících, všichni katolíci. Při sčítání účastníků bohoslužeb v neděli 18. dubna 2004 bylo ve všeradickém kostele sv. Bartoloměje přítomno 36 věřících (z 33 kostelů berounského vikariátu, kde sčítání proběhlo, se Všeradice umístily na 14. místě).
Od 1. července 2006 se stala všeradická farnost v rámci obnovy farností součástí velké farnosti Řevnice, do níž byly ještě začleněny farnosti Všenory, Dobřichovice, Mořina, Karlštejn, Liteň a Osov. Farářem reorganizované farnosti je P. Ing. Robert Hanačík.
Autor textu: Vácslav Babička