Kostel Narození sv. Jana Křtitele v Osově

Pravidelné bohoslužby:

Den v týdnu	Čas
Neděle	10:30

Mapa

Historie

Chrám narození sv. Jana Křtitele v Osově je dílem vrcholného baroka a pochází z let 1734 - 1738. Pokyn k jeho stavbě dal tehdejší majitel panství hrabě Jan Adolf Kaunic. Hlavní pohnutkou pro toto rozhodnutí byl neutěšný stav farního románsko-gotického kostela ve Skřipli, jeho prostory byly citelně zchátralé a pro neustále přibývající počet obyvatelstva nedostačující.

Již v roce 1677, kdy se panství dostalo do vlastnictví Kauniců, stává se Osov hlavním, Skřipel pak přivtěleným statkem. Místem určeným pro stavbu nového chrámu byl tedy zvolen Osov, sídlo šlechty. Základ byl položen 18. dubna 1734.

Po čtyřech letech dostavěný kostel vysvětil 28. září 1738 Zikmund Ignác Quardinian, biskupský vikář a hořovický děkan. Ještě se dokončovaly práce na varhanách (do r. 1739) a Božím hrobu. Ten byl dokončen v r. 1741, nyní je již mnoho let neúplný a je uschován v depozitáři. Hlavní oltář byl dohotoven v roce 1740 a tého roku vysvěcen praským biskupem hrabětem porkem.

Prvním duchovním správcem chrámu se stal P. Josef Vavřinec Herman. V roce 1741 vznikla na ádost hraběte Kaunice osovská farnost, přičem původně farní ves Skřipel se stala filiální vsí.

Václav Lenkvík z Hostomic uvádí ve své Kronice Podbrdska, e Chrám vosovský je v naí krajině nejkrásnějí architektonická a zvlátním způsobem vyvedená stavba, počítá 15 velikých a 5 meních oken, je tedy velmi světlý veselý i příjemný.

Chrám Narození sv. Jana Křtitele se nachází severně od osovského zámku a je dílem italských stavitelů. Plán na jeho stavbu vypracoval a podal dne 13. 3. 1733 vynikající fortifikační stavitel Bartolomeo Scotti (1685-1737) z Milána, jen se r. 1716 usadil na Mením městě praském ve Vlaské ulici. Hrubá stavba byla odbývána tzv. robotou poddanými Kaunicových panství. Jeden z nich Jiří Táborský ze Ltěně při ní následkem pádu z věe tragicky zahynul. Stavbu řídil Scotti a do své smrti. Po roce ji dokončil jeho příbuzný znamenitého jména z četné druiny Luragů Anselmo Martino Lurago, comský rodák, jeden ze stavitelů praského hradu a kostela sv. Mikuláe.

Budova je jednolodní, obdélníková, se zaobleným presbytářem, postranní sakristií a oratoří. Její velmi hluboké základy spočívají na dubových pilotách. Vyduté západní průčelí se středním rizalitem ukončeným títem nese portál se znakem rodu Kauniců a letopočtem 1737. Po stranách rizalitu se nacházejí výklenky (niky) se sochami svatého Václava a Kaunicova patrona svatého Adolfa z dílny Frantika Ignáce Weisse (1695 1765), českého sochaře a řezbáře, od něho pochází i vnitřní výzdoba – řezbářské a sochařské práce na oltářích a kazatelně. Ve 40. letech 18. století se nacházela praská Weissova dílna na vrcholu svých schopností a byla v té době nejvýznamnějí dílnou svého druhu. Sochy v osovském kostele se řadí k jejím nejdokonalejím dílům. Oltář Panny Marie zdobily krásné řezby představující výjevy z jejího ivota, oltář sv. Jana Nepomuckého pak řezby s podobami zemských patronů. V 90. letech minulého století byly zcizeny.

Stěny uvnitř kostela člení pilastry. V presbytáři sklenutém plackou se tukovou výzdobou jsou dva chiaroscurové obrázky nad okny a nástropní freska Boha Otce v kúru andělském se čtyřmi evangelisty v rozích. Na stropě chrámové lodě jsou fresky Narození a Smrt sv. Jana Křtitele, na klenbovém oblouku erb hraběcí rodiny Kauniců. Freskovými malbami vyzdobil stavbu vlaský mistr de Pini.

Oltářní obraz namaloval Jan Hesler z Prahy kolem roku 1740. Zajímavá je podobnost s oltářem praského kostela sv. Jiljí.

Tesařskou práci prováděl Josef Loffler, praský občan. Vystavěl i vě s kříem těkým 200 liber. Kří na vě připevnil Lofflerův polír Jan Wildt.

Truhlářské práce včetně skříně v sakristii, na ní je napodobenina čenstochovské P. Marie, jsou dílem truhlářského mistra Josefa Pinsingera z Osova.

Starodávná křtitelnice z červeného mramoru sem byla 5. října 1738 přenesena ze Skřipelského kostela.

Z nízké dřevěné zvonice ve Skřipli byly do osovského chrámu přineseny i tři zvony, z nich nejstarí a největí byl ulit r. 1567 mistrem Brikcim v Praze. Druhý byl vyroben tého roku ve stejné dílně, ale protoe pukl, byl v roce 1754 přelit zvonařem Janem Jiřím Khűnerem z Malé Strany. Třetí zvon, který byl dílem zvonaře Valentina Lissiacka z Prahy, byl dán do malé (sanktusové) víky. Tento zvon, jako i druhý výe uvedený, zrekvírovala za světové války dne 21.12.1916 bývalá vojenská rakouská správa pro válečné účely. Zničení unikl pouze nejstarí a největí, který je ve věi dodnes a nedávno proel generální opravou.

Sanktusový zvon poledníček jménem Václav od zvonaře J. Diepolda z Prahy daroval kostelu Bedřich Schwarzenberg v roce 1922.

Dne 28. května 1939 byl posvěcen a v osovské věi zavěen nový zvon s nápisem: Nedej zahynouti nám ni budoucím. Bohuel zde pobyl jen velmi krátký čas, nebo v průběhu války byl zkonfiskován.

V červenci roku 2005 byly ve velké věi instalovány dva nové zvony zasvěcené sv. Václavu a Panně Marii, které kostelu věnovali manelé Sudíkovi z Chicaga. Zvony byly odlity v německém Passově.

K nejcennějímu vybavení chrámu patří varhany sestavené Ondřejem Nűderlem z Nepomuku v roce 1739. Za 1. světové války byly tyto nástroje velmi často rekvírovány k válečným účelům, ale osovské varhany tomuto neastnému údělu unikly. Toti zdejí učitel Frantiek Valenta je ofotografoval a snímek zaslal místní kněz Václav Synek vojenské správě s poukazem na celkový sloh kostela a staroitnost, co bylo vojenskou správou uznáno, a proto se zdejí vzácné varhany zachovaly dodnes.

Osovské varhany jsou mimořádně cenné a akustika zde vynikající. Pro nespornou kvalitu si zdejí kostelní prostory několikrát vybraly nahrávací týmy k pořízení zvukového záznamu. Například v roce 1990 se zde uskutečnilo nahrávání Haendelových varhanních koncertů s vynikajícím sólistou Jaroslavem Tůmou a orchestrem Virtuosi di Praga s uměleckým ředitelem Oldřichem Vlčkem, houslistou, který na praských koncertech doprovázel světoznámého tenora Plácida Dominga. V kostele byl natočen i hudební pořad pro Českou televizi opět s Jaroslavem Tůmou, tentokrát v dialogu s hercem Ivanem Vyskočilem. Jaroslav Tůma zde vystupoval i při vánočním koncertě s vynikajícím trumpetistou Milanem Rejlkem.

Uprostřed chrámové lodi se nachází hrobka s ostatky dvanácti osob: prvního zdejího faráře Josefa Hermana, který zemřel v roce 1749, matky kněze Kadého, panských úředníků a jejich rodinných přísluníků.

V roce 1859 navtívil Osov kardinál Bedřich ze Schwarzenberga, aby zde slouil mi a udělil svátosti biřmování. V té době ji bylo panství ji téměř dvacet let majetkem kníecího rodu Schwarzenbergů (od roku 1840), kteří byli zároveň patrony osovského chrámu a nesli převánou část nákladů na jeho údrbu. V roce 1910 proběhla na náklady Karla Schwarzenberga velká a důkladná oprava zevnějku celého kostela i obou věí. Ty byly z větí části pokryt novým plechem, obě báně (makovice) pozlacené.

Po kníatech ze Schwarzenberga se patronem kostela stal nový majitel panství, komerční rada Václav Palivec, generální ředitel Colloredo-Mannsfeldských velkostatků. Hned v roce 1931 dal kostel od hlavy a k patě spraviti asi nákladem 60.000 Kč. V báních obou věí nalezeny byly zápisy ze starých dob, které při provádění oprav byly doplněny novými záznamy, latinské spisy přeloeny do četiny a pak zpět na původní místo v báních uloeny. (Zapsal Frantiek Malý, správce osovského velkostatku.)

12. června roku uděloval zde za přítomnosti lidu z celého okolí, včetně majitele panství, svaté biřmování kardinál dr. Karel Kapar.

Václav Palivec byl posledním patronem kostela, nebo po znárodnění vekerého jeho majetku v roce 1948 jsou opravy budovy závislé na státních příspěvcích a dobrovolných sbírkách.

K poslední zásadnějí rekonstrukci stavby dolo v roce 1963. Od té doby kostel pomalu chátral. Koncem 80. let minulého století let se nacházel v natolik havarijním stavu, e hrozilo jeho uzavření. K tomu díky Bohu nedolo, protoe na počátku 90. let začala jeho postupná rekonstrukce. Nejdůleitějí záchranné práce (oprava střechy a věe, výměna oken) byly vykonány, v současné době je velmi urgentní jetě oprava vnějí fasády, která je v havarijním stavu a římsy hrozí zřícením. Protoe mnoství přidělených finančních prostředku je zcela nedostačující, byla v roce 1998 vyhláena sbírka na opravu osovského kostela Narození sv. Jana Křtitele, jejím základem se stal výtěek z koncertu pořádaného k 80. výročí vzniku Československa.