Kostel sv. Václava ve Všenorech

Pravidelné bohoslužby:

Pátek:    18:00 hodin
Neděle:    8:00 hodin

Historie

První zmínka o Mokropsech je poprvé v roce 1088 v zakládacím listu Vyšehradském. Roku 1228 Mokropsy příslušely ke klášteru benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě.

První zprávy o původním farním kostele sv. Václava v Horních Mokropsech, postaveného v románském slohu, jsou z první poloviny 14. století, přesný datum založení neznáme. Kostel byl postaven na panství jeptišek Svatojiřských a o jeho osudu není zpráv do konce 17. století.

Kostel zasvěcený sv. Václavu byl vystavěn v nynější podobě v roce 1732. Zbraslavský opat řádu Ciserciáckého Tomáš Budecius nechal přestavět původní kostel do barokního slohu na půdorys kříže. Mezi ramena kříže je na západní straně vpravo uloženo točité schodiště na kruchtu, vlevo dnešní zpovědní místnost (původně kobka pro Boží hrob, později jesličky). K východnímu rameni půdorysu kříže je přistavěna hranolová věž, původně barokní, na sklonku 2. pol. 19. stol. (asi roku 1879) upravená novorománsky.

V průčelí kostela je barokní štít s výklenkem, ve kterém umístěna kamenná socha sv. Václava, z téhož roku.

Loď kostela je čtvercového půdorysu. V cípech klenby lodi jsou umístěny štukové reliéfy výjevů ze života sv. Václava a jeho sluhy Podivena - sv. Václav lisuje víno; nese dříví chudým; mlátí obilí; připravuje obětiny ke mši sv.

Na hlavním oltáři je obraz sv. Václava. Zobrazuje sv. Václava na koni, jemuž se koří sv. Radslav. Po jeho bocích jsou andělé a nahoře andělé nesoucí obraz Madony Svatoboleslavské. Obraz znázorňuje událost, kdy sv. Václav navrhl Radslavovi, aby bojovali sami místo svých vojáků. Radslav, když viděl okolo sv. Václava zjevení andělů, padl na kolena, vzdal se a nebyla prolita žádná krev.

Na bočních stěnách presbytáře byl původně umístěn na dřevě malovaný obraz z pozdně gotické archy Mariánského oltáře z počátku 16. století. Jde o tzv. „oltář mokropeský“, který se skládal ze 3 dílů: střední část představovala smrt Panny Marie, křídla byla zdobena figurálními malbami sv. Mikuláše a sv. Václava a na zadních stranách postavami sv. Prokopa a sv. Vojtěcha. Tyto obrazy byly kdysi pravděpodobně součástí nějakého starého oltáře. Podle záznamů v pamětní knize jsou to práce neznámého umělce. Značka „HS“, jakož i letopočet 1441 byly označeny za nepravé a údajně měly být přimalovány při některé pozdější úpravě. Zmíněná písmena „HS“ pak byla vykládána za značku německého malíře Hanuše Schauffelina.

Tento rozkládací oltářní obraz byl r. 1962 zapůjčen na hrad Křivoklát společně s obrazy sv. Kateřiny a sv. Barbory na dlouhodobou expozici maleb pozdního gotického umění Středočeského kraje. Po skončení výstavy, která trvala 10 let, byly vráceny jen dva obrazy: sv. Kateřina a sv. Barbora, které zůstaly v našem kostele do začátku 90. let minulého století, kdy byl uloženy mimo kostel, aby byly uchráněny před zcizením v době rozbujelého vykrádání kostelů. Odtud pak odevzdány do nově vybudovaného depozitáře Arcibiskupství pražského. Zbylé 3 obrazy vráceny nebyly s odůvodněním, že byly na výstavě poškozeny, později byly také předány do depozitáře AP.

V makovici původní barokové věže se podle výzkumu Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody roku 1850 našly plány gotického kostela zbraslavského, které tam patrně přikázal uložit stavebník barokního kostela.

Při opravě střechy věže v roce 1976 byla vložena do makovice pod křížem na věži kostela „Zpráva budoucím generacím“ P. Vendelína Šimečka.

Z ní vyňato:

„Když byla snesena z věže kostela plechová báň = makovice, pod křížem, byly z ní vyňaty uschované dokumenty z r. 1911, kdy zřejmě byla prováděna poslední oprava věže našeho kostela. Byly tam nalezeny noviny z r. 1911 (Národní listy, farní věstník Sv. Vojtěch) a ručně psaná zpráva tehdejšího duchovního správce dr. Truxy a plánek zbraslavského kostela, jehož základy byly právě nyní v přítomné době odkryty ve zbraslavském parku. Bohužel vše bylo velmi poškozené vlhkem, které pronikalo prorezivělým plechem a a otvory od rzi vnikly do báně vosy, které si přímo v papírových dokumentech udělaly plášťové hnízdo. Tyto dokumenty byly částečně vysušeny a odevzdány do Muzea v Roztokách.“

Zvony:

V  1. světové válce byl ze dvou zvonů rekvírován největší z r. 1747, zasvěcený sv. Václavu a zbyl pouze menší o váze cca 100 kg zasvěcený P. Marii z roku 1707.

V roce 1942 byly sneseny a německými okupanty odvezeny dva nové zvony z roku 1939 (sv. Cyril 313 kg a sv. Václav 540 kg).

V roce 1982 při 250.ti letém výročí kostela byly v  NDR zakoupeny 2 nové zvony v dnešní podobě, jeden zasvěcený sv. Václavu (230kg), druhý menší zasvěcený Svatým ochráncům naší vlasti (55kg)

25. září 1982 byly posvěceny kardinálem Františkem Tomáškem při slavnostní bohoslužbě a na svátek sv. Václava 28.září 1982 se poprvé rozezvučely ke cti a slávě Boží.